Od skandálního uvedení Stravinského Svěcení jara až po hudbu mezi dvěma světovými válkami. Hovoří J. Cullum, M. Eggert, A. Avital, A. Balsomová, D. Hope, A. Prohaska a další. Stanovit počátek moderní hudby je i pro odborníky velice obtížné. Můžeme hranici hledat ve víceznačném tristanovském akordu (1865), který otvírá brány atonality, nebo ji sloučit s počátkem a koncem první světové války, kdy došlo k zásadnímu politickému přerodu v celé Evropě. Houslista Daniel Hope ji vidí ve světové premiéře Stravinského baletu Svěcení jara v květnu 1913, kdy se dokonce obecenstvo složené z příznivců a odpůrců skladatele v pařížském Theatre des Champs-Elysée názorově neshodlo a dokonce i popralo. Jiným hlediskem počátku modernismu může být neoklasicismus dvacátých let minulého století a zároveň vznik dodekafonie tzv. druhé vídeňské školy, jejímiž protagonisty byli Arnold Schönberg, Alban Berg a Anton Webern. Dalším dějinným mezníkem byl rozvoj elektroakustické hudby a Darmstadtské školy po druhé světové válce, jejímiž duchovními otci byli německý filozof Thomas W. Adorno a francouzský dirigent René Leibowitz. (Česká televize)